příklad jak jednoduše funguje říci ne a jak postupovat..

Vládní nařízení vs Ústava ČR, Listina Práv a Svobod, Mezinárodní pakt OSN, Charta základních práv EU

Základem řízení lidské společnosti prostřednictvím práva není svévole.

Nerespektování svěřené pravomoci a zvůle je zvláštností fungování vlády nejen České republiky v boji s koronavirem.

Ústava platí i za nouzového stavu, podle níž i svoboda pohybu a pobytu i shromažďování, může být omezena jen zákonem přijatým a schváleným řádným legislativním procesem v parlamentu, který má 200 poslanců a ne usnesením vlády a už vůbec ne vyhláškou Úřadu veřejného zdravotnictví, kde právě při absenci řádného legislativního procesu se snadno Zpřítomní zjevně svévole u jednoho člověka, nebo pouze u členů vlády.

Státní orgány mohou konat jenom na základě ústavy, v jejich mezích a v rozsahu a způsobem, který stanoví zákon...

Česká verze

(v Česku je téměř identická právní úprava jako na Slovensku a jiných stáech EU)

Naše právní úprava nám umožňuje postupovat vůči nezákonním zásahům našich policajtů, a všech co konají na základě současných vladou vydávaných nařízen.

Platný právní stav na území České republiky nám to umožňuje i při existencii usnesení vlády České republiky a vyhlášky Úřadu verejného zdravotníctví České republiky.

Dle čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky:

Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Článek 2 Listiny základních Práv a Svobod

Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

K výchozím pravidlům právního státu s povahou conditio sine qua non, tedy nezbytné podmínky patří, že ne každý orgán veřejné moci může jednat tak, jak si usmyslí, ani tak, jak se mu žádá, ale může jednat pouze v mezích svěřené pravomoci, a tu musí uplatňovat způsobem a za podmínek, kdy mu Ústava a zákony dovolují jednat.

Zákon č. 400/2015 Sb. o tvorbě právních předpisů a o Sbírce zákonů České republiky a o změně některých zákonů v § 1 odst. 1 definuje obecně závazné právní předpisy jako:

"Ústava České republiky, ústavní zákony, zákony, nařízení vlády České republiky, vyhlášky a opatření ministerstev, ostatních ústředních orgánů státní správy, jiných orgánů státní správy a Národní banky Česka".

Bez nejmenších pochybností je zřejmé, že usnesení vlády není normativním aktem podle legální definice uvedené v § 1 odst. 1 zákona č. 400/2015 Sb. Nemůže proto obecně zavazovat obyvatel České republiky. Jde o procesní rozhodnutí nejvyššího kolektivního orgánu reprezentujícího výkonnou moc, a zavazuje jen samotnou vládu České republiky, resp. příslušné státní orgány / úřady, ale ne svobodné fyzické osoby - obyvatel České republiky. Jiná by byla situace, kdyby šlo alespoň o nařízení vlády, které je normativním aktem.

V této spojitosti je obsah usnesení vlády České republiky č. 808 z 31. prosince 2020 s účinností od 1. ledna 2021 pro obyvatele České republiky v zásadě irelevantní.

Pokud jím vláda omezila svobodu pohybu a pobytu zákazem vycházení (patřící mezi základní lidská práva a svobody) podle čl. 5 odst. 4 ústavního zákona č. 227/2002 Sb., V době od 5.00 hod. do 1.00 hod. následujícího dne, jde nesporně o neúčinnou a nevymahatelnou úpravu. Citované platí také na všechny předchozí usnesení vlády z posledního období, kterými stejným (neúčinným a nevykonatelným) způsobem omezila resp. zakázala uplatňování základních práv a svobod (např. i právo pokojně se shromažďovat v počtu nad 6 osob patřící mezi základní politická práva omezena usnesením vlády č. 718 z 11.11.2020 podle čl. 5 odst. 3 písm. h) ústavního zákona č. 227/2002 Sb.).

Usnesení vlády nejsou obecně závazné. Jejich obsahem proto běžný občan může řídit dobrovolně, ale nemusí.

V souvislosti se základním lidským právem na svobodu pohybu a pobytu jakož i základním politickým právem shromažďovat se a uvádím:

V smyslu Ústavy České republiky a Listiny základních Práv a Svobod

https://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

Preambule

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,

v čase obnovy samostatného českého státu,

věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,

odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku

v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody

jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,

kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,

jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,

jako součást rodiny evropských a světových demokracií,

odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,

odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,

prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky

čl. 7 (Ústava ČR)

Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

čl. 8 (Ústava ČR)

Osobní svoboda je zaručena.
Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.

4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.

5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů rozhodnutí soudu.a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

čl. 10 (Ústava ČR)

Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva

čl. 4 (Listina základních Práv a Svobod)

Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.

čl. 10 (Listina základních Práv a Svobod)

Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

čl. 14 (Listina základních Práv a Svobod)

Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.
Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.

čl. 19 (Listina základních Práv a Svobod)

"Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.";
"Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy."

čl. 26 (Listina základních Práv a Svobod)

Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.

Ústava dovoluje vy(o)mezovat základní práva a svobody jenom zákonem (čl. 14 ods. 3). Tuhle právomoc Ústava svěruje jenom zákonodarní moci. Nepřiznává ji dokonce ani výkonné moci.

Předmětné mezinárodní smlouvy (včetně Listiny základních Práv a Svobod) budou rovněž mít přednost před zákonem, to znamená, že se uplatní i tehdy, když zákon stanoví něco jiného. Buď půjde o smlouvy, jimž zvláštní ochranu poskytuje vedle řádných soudů v konečné instanci i Ústavní soud (ustanovení o lidských právech a svobodách v těchto smlouvách), nebo o smlouvy, na něž dosud typicky odkazuje zákonné ustanovení, že se zákon použije, "pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

V smyslu Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech

čl. 7:

Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Zejména se nebude nikdo bez svého svobodného souhlasu podrobován lékařským nebo vědeckým pokusům.

čl. 12:

každý, kdo se právoplatně nachází na území určitého státu, má na tomto území právo svobody pohybu a svobody zvolit si místo pobytu;
Výše zmíněné práva nepodléhají žádným omezením kromě těch, které stanoví zákon a které jsou nezbytné pro ochranu národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a svobod druhých a které v souladu s ostatními právy uznanými v tomto Paktu;

čl. 21:

Uznává se právo na pokojné shromažďování. Výkon tohoto práva nesmí být žádným způsobem omezovat, s výjimkami, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Dle Charty základních práv Europské unie

čl.1: Lidská důstojnost

Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí se respektovat a ochraňovat.

čl. 4: Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu

Nikoho nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu.

čl. 12: Svoboda shromažďování a sdružování

Každý má právo pokojně se shromažďovat a svobodně se sdružovat s jinými na všech úrovních, zejména v souvislosti s politickými, odborové či občanské, z čehož vyplývá, že každý má právo zakládat na ochranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich;

čl. 45: Sloboda pohybu a pobytu

Každý občan Unie má právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států;

čl. 52: Rozsah a výklad práv a zásad

Listiny základních práv Evropské unie, jakékoli omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Za předpokladu dodržení zásady proporcionality lze tato práva a svobody omezit pouze tehdy, pokud je to nezbytné a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo pokud je to nezbytné pro ochranu práv a svobod jiných.
Práva uznaná touto listinou, jež jsou předmětem ustanovení smluv, se provádějí za podmínek a v mezích vymezených těmito smlouvami.
V rozsahu, v jakém tato listina obsahuje práva odpovídající právům zaručeným Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, smysl a rozsah těchto práv je stejný jako smysl a rozsah práv uvedená úmluva. Toto ustanovení nebrání tomu, aby právo Unie poskytovalo širší ochranu.
V rozsahu, v jakém tato listina uznává základní práva vyplývající z ústavních tradic společných členským státům, musí být tato práva vykládána v souladu s těmito tradicemi.
Ustanovení této listiny, která obsahují zásady, mohou být prováděny legislativními a exekutivními akty přijímanými orgány, úřady a agenturami Unie a akty členských států, pokud tyto vykonávají právo Unie, při výkonu jejich pravomocí. Možná se jich dovolávat před soudem pouze pro účely výkladu a kontroly zákonnosti těchto aktů.
Vnitrostátní právní předpisy a praxe musí být zohledněny plně tak, jak je to stanoveno v této listině.
Soudy Unie a členských států náležitě přihlížejí na vysvětlivky vypracované s cílem poskytnout pokyny pro výklad této listiny.

čl. 53: Úroveň ochrany

Žádné ustanovení této listiny nesmí být vykládáno tak, že omezuje nebo poškozuje lidská práva a základní svobody uznané v oblasti své působnosti, právem Unie, mezinárodním právem a mezinárodními smlouvami, jejichž stranou je Unie nebo všechny členské státy, a zejména Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, a ústavami členských států.

čl. 54: Zákaz zneužívaní práv

Žádné ustanovení této listiny nesmí být vykládáno tak, že zahrnuje právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů zaměřených na poškození práv a svobod uznaných v této listině nebo na jejich omezení ve větším rozsahu, než je tato listina stanoví.

V smyslu Európskeho dohovoru o základních lidských právech a svobodách

čl. 3: Zákaz mučení

"Nikoho nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání."

čl. 11: Sloboda shromažďování a sdružování

Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich.
Výkon těchto práv může podléhat pouze takovým omezením, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Tento článek nebrání zavedení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy.

Podle protokolu č. 4 ze dne 16. září 1963 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod přiznávající některá práva a svobody jiné než ty, které jsou již uvedeny v úmluvě a v prvním dodatkovém protokolu k úmluvě

čl. 2 odst. 1, 3 a 4:

Každý, kdo se legálně zdržuje na území některého státu, má na tomto území právo svobody pohybu a svobody zvolit si místo pobytu.¨
žádná omezení nemohou být uvalena na výkon těchto práv kromě těch, které stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, k udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných .
práva uvedená v odstavci 1 mohou v určitých oblastech podléhat omezením, které jsou uloženy zákonem a jsou v demokratické společnosti odůvodněná veřejným zájmem ".

Shrnutí

Na podkladě citovaných ustanovení Ústavy, Paktu OSN, Listiny základních práv Evropské unie a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nezpochybnitelné, že pokud mezinárodní smlouvy o lidských právech (Paktu OSN, Charta a úmluva) zajišťují větší rozsah ústavních práv a svobod, mají přednost před zákonem.

Pakt, Charta a také Úmluva, kterými je Česká republika vázána, garantují právo klidně a svobodně se shromažďovat a svobodně se pohybovat bez jakýchkoliv omezení.

Stejně ze všech výše uvedených jasně vyplývá, že jakékoliv omezení výkonu práv a svobod uznaných v Paktu OSN, Listině a Úmluvě musí být stanoveno zákonem (čl. 12 bod 3., čl. 21 Paktu OSN), (čl. 52 bod 1. Listiny) , (čl. 11 bod 2. Úmluvy, čl. 2 odst. 3, 4 Protokolu č. 4) a může podléhat jen takovým omezením, která stanoví, resp. stanoví zákon.

Uvedené mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republiky vázána, bez připuštění výjimek jednoznačně určují, že jakékoliv omezení výkonu základních práv a svobod, i práva pokojně se shromažďovat a svobody pohybu, je možné jen a jedině formou zákona (za splnění i ostatních předpokládaných podmínek) a nikoli normou nižší právní síly.

Pakt, Charta a úmluva, jako mezinárodní smlouvy "nadřízené" nad naše zákony, ale i Ústava jednoznačně říkají, že omezení výkonu základních práv a svobod musí být provedeny formou zákona.

Ústavnoprvávně neobstojí názor že státní orgán, v tomto případě vláda svým usnesením, nebo úředník jím vydanou vyhláškou může zakázat provádění jednoho ze základních práv, či svobod pouze na základě zákona.

Základní práva a svobody požívají zvýšenou ochranu a musí být garantováno nejen za standardních podmínek, ale právě a zejména i ve výjimečných situacích, kdy je náchylnost ze strany státních orgánů jejich porušování zvýšená. Vyjádřené platí i během vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky.

Vládní usnesení nejsou realizovány způsobem uceleně s Ústavou České republiky, Paktem OSN, Listinou základních práv Evropské unie a ani Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť nešlo o zákon.

Argument, že zákazy určené usnesením vlády, resp. vyhláškou úředníka vyhlášené podle ústavního zákona, je v této spojitosti právně irelevantní.

Ústava dovoluje vy(o)mezovat základní práva a svobody pouze zákonem (čl. 14 odst. 3). Takovou pravomoc Ústava svěřuje pouze zákonodárné moci. Nepřiznává ji dokonce ani výkonné moci.

Bez nejmenších pochybnosti je třeba uvést, že nejen usnesením vlády, ale ani vyhláškou jakéhokoli úřadu (který navíc není ani ústředním orgánem státní správy, jako například i Úřad veřejného zdravotnictví) nelze omezovat / zakazovat uplatňování základních lidských práv a svobod zaručených občanům a obyvatelům nejen Ústavou české republiky, ale i mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a mají přednost před našimi zákony.